E Jolles stue Andode
0g Jøssens røj Soffi va et pa gammel kvinnfolk dæ ho en masse tid Hvæern dau gik di te dochtes å klove ham dæ nøe snaet ho et vætt forstoppels snaet ho e håebund kløe |
Så soel e affeteke
en hiel diel ny mikstue, for di to pjatte kvinnfolk di gurgle å de smue |
Hven it e mav ho kniffen
så ho e halsgaff bræen, jen dau da truj de beche, e blindtarm va betæen E dochte, sælle stakkel, visst it sin leven rooj, fo sant å sej i grunnen, sen va et vrøvl di sooj. |
En tiesda sad Andode
veæ dochde hielt oljenn, om hun da ku begriif et, hvo Soffi hun va hen Doch næste dau da kam hun i hopla å i form, no sku hon ha nau pille, hun truuj nok hun ho voerm |
Han ga dem kalktabledde,
lidt dråfe, di ku tej, nov salle dæ sku smøeres, o et pa hudløs stej. Sen sjokke di a hjemmen mæ vældich ynk å klau å kam mæ ny probleme egæn den næste dau. |
“Å e gåe, de ska æ sej dæ,
vel æ æ it så pych, men true mæ, stue Andode, e gåe, da va æ sych” |